Joo, Tsumkwe. Hlavní město Bushmanlandu. Křižovatka uprotřed pustiny. Jeden obchod, nová pumpa, San centrum a Tsumkwe country lodge, kde sme přespali a toť vše. Ráno na pumpě hledáme někoho, kdo by měl garáž. Nikdo žádnou nemá, ale po hodině pátrání seženou kontakt na mechanika, co umí opravovat zemědělský stroje. Když se ptáme, za jak dlouho dorazí, tak říkaj, že už je na cestě. Je sobota a „na cestě“ v san řeči znamená tři hodiny. Mezitím se nám u auta vystřídá pár černochů bez aut (chytrejch), bělochů v Hiluxech a Landcruiserech (blbejch), udělí nám spoustu dobrejch rad, až si z toho dáváme pivo.. Taky se objeví Landrover a v něm sedí sympatickej pár Rakušáků, Werner a Manuela. Právě se vrátili z divočiny se svým guidem, kde bydleli u bushmenů a chodili s nima na lov. Během odpoledního deště si (vestoje mezi benzinkou a obchodem) popisujem další plány a domlouváme se, že se možná další den potkáme v Khaudum National Park. Nakonec dorazí náš chlapík. Vezme Roba, Otesánka a o pět hodin později jsme o 600 dolarů lehčí, Otesánek má vyčištěnou nádrž i pumpu a my o starost míň. Už je pozdě odpoledne, ale jedeme přespat na sever od Tsumkwe, do Hunterś Village. Ta funguje jako živý muzeum, dá se tam jít podívat jak žijou místní bushmani, taky uměj „evening singing a dancing“ a taky se jim do toh nechce. Ráno nás tam překvapí Werner s Manuelou, kteří točí film o tom jak turismus ovlivňuje místní život a potřebují natočit turisty jak si objednávají „aktivity“ u Bushmanů a my se jim hodíme. Konečně budeme v televizi. Dáváme si sraz v Sikereti Kempu v Khaudom National Parku, Robo ještě přimontovává výfuk, kterej se nám někde cestou utrh. Až se vrátíme domů, otevřem si garáž. Cesta do Khaudomu je písčitá a jenom pro 4×4. U vstupu do kempu je domeček pro rangery, kterej je obehnanej velkým příkopem, kvůli slonům. Bydlení je zdarma, kemp je trochu pošlapanej od slonů, ale jinak super – teče voda a je tam i splachovací záchod. Jedeme se podívat po zvířatech, který sou ale jen těžko k najití – jinak je to ale nádhernej, divokej park. Večer dostáváme za účinkování ve filmu láhev vína, kterou společně vypijeme. W&M jsou antropologové z vídeňský univerzity, jezdí sem zkoumat kulturu San lidí už asi deset let. Povídáme si dlouho,najednou je půl třetí ráno a zítřejší brzký odjezd se zdá nereálný a tak všichni zůstáváme další noc. My pak měníme plány a protože Otesánek pěkně jede a cesta je slušná, rozhodujeme se, že Vánoce strávíme u Okavanga a překrosíme Khadum na sever (only 2 well equipped vehicles should encounter this journey). Ráno se loučíme, Werner s Manuelou jedou do Botswany a my plni odhodlání vyrážíme směr Khaudom campsite, na severní straně parku. Je to asi 70 km těžkým terénem, nádhernou divokou přírodou s jasnými znaky „elephant activity“. Slony ale žádný nevidíme. U jedný waterhole nás vyplaší had, kterej je stočenej na střeše přístřešku u waterhole a varovně na nás syčí. Zdrháme do Otesánka, kterej ale zase začíná škytat. Teď, když sme sami, se prostě zase pokazil. Zmetek. 17 km do kempu, který nám zbejvaj, jedeme 3 hodiny, a začínáme z toho bejt otrávený. Zrovna když sme si mysleli, že už bude všechno v pohodě.. Khaudom campsite byl původně na krásným místě, který mělo výhled na pláň kolem občasný řeky Khaudom. Teď tam ale postavili luxusní lodge, kterou jsme si prolezli, protože ještě nebyla dostavěná a kemp posunuli jinam. Taky má výhled, ale už ne tak pěknej. Ráno je Štědrý den a tak si děláme velkou snídani (ano, zlatý prasátko sme neviděli) a vyrážíme na dalších 50 km pískem k hlavní silnici, Otesan přestane jet asi 5 km před ní, ale nakonec to na hlavní nějak doskáčeme. Po asfaltu už mu to celkem jede a tak zastavujeme u Popa Falls. Další namibijská zbytečná atrakce – maj tam obrovskou bránu a hogofogo restauraci a bar, akorát ty vodopády tam chyběj. Vypadají jako takovej větší jez na Berounce. Lodge, kterou nám doporučili W&M je plná a tak kempujeme v sympatickym Ngepi kempu na březích Okavanga. Večer jedeme na výlet lodí a překvapíme skupinu zívajících hrochů a užijem si krásnej západ slunce, taky nevaříme a výjimečně si dáváme večeři v kempu a pár drinků. Usínáme při šplouchání Okavanga – africký vánoce jak maj bejt.
najednou je půl třetí ráno a zítřejší brzký odjezd se zdá nereálný a tak všichni z