Cestu k Sea of Jade, jak se poeticky říká nejnedostupnějšímu keňskýmu jezeru Turkana, začínáme krmením Otíka – naplnění obou nádrží znamená zablokovaní pumpy na půl hodiny a výraznou díru do našeho rozpočtu. Naším dnešním cílem je Lake Baringo, kde prý kdysi byli plameňáci, ale už tam stejně, jako u všech ostatních keňských jezer, taky nejsou.. Plameňáckej mejdan je teďkonc u Lake Natron v Tanzanii. Je nelidský vedro, a tak když dorazíme do Roberts Campu, padáme do pohodlných křesílek, chladíme se studeným pivem a pozorujeme  místní ptactvo a skupinku americkejch turistů..  Večer se zvedá vítr, teplota padá a my se tak aspoň dobře vyspíme. Na dlouho dobu naposledy.

Brzy ráno vyrážíme směr Maralal, který je další zastávkou na našem putování na sever. Otík se po prvních 5-i kilometrech rozpomene na své staré neduhy a začne škytat a pomalu přestává jet.. My si zase vzpomínáme na staré triky a opravu zahajujeme výměnou fuel filtru..  Světe div se, výměna zafungovala a tak po necelých 30 minutách pokračujeme v krasojízdě. Následuje intermezzo s keňskými vojáky, a to když si Baru vyfotí ceduli “Battle camp”. Bohužel si nevšimne vojáků sedících opodál, kteří okamžitě vybíhají s puškama a odstavujou nás. Následuje výslech, proč si fotíme jejich tábor, pro koho to sou fotky, co sme zač…. Fotka je naštěstí jen jedna a situaci vyřeší níže postavenými vojáky přivolaný Big Boss, který nás fotku donutí smazat a pak nás s pokáráním a s lehce staženym zadkem nechává odjet.. Uff. Vojenských kempů je po cestě překvapivě hodně a počet vojáků v nich vysvětluje množství prázdných náklaďáků, který jsme potkávali včera v prostisměru. Asi tu ještě choděj na vojnu. Maralal se za 15 let od naší první návštěvy nijak nezměnil – díra v poušti, ovšem s asfaltem v centru, dvěma bankomatama a předraženym benzínem, kterej nám zase rozkuckal Otíčka. Kemp, kde jsme chtli spát vypadá vybydleně a tak popojíždíme na sever, do Lesiola. Má tam být kemp s krásným výhledem a peníze jdou místní komunitě, takže cajk. Problém těchhle projektů je ten, že skoro nikde nefungujou. Měla tu být voda a basic záchody a aspoň nějaký značení z hlavní silnice. Není tu nic a místní se divěj, že k nim někdo zabloudí jednou za čas.. Ale prej za půl roku všechno bude. Najs shower, toileeet, water, no probleeem. Klasika. Výhled je ale fantastickej, a tak zůstáváme na noc. Postupně nás přijdou pozdravit všichni místní komunitní příslušníci a některý ani neodejdou, sednou si za nás a čekaj co bude…Asi po hodině přijdou s účtenkou a když dostanou peníze, tak pomalu mizej.. Před západem slunce se začíná zvedat vítr, stačíme ještě rychle na ohni uvařit večeři a přeparkovat auto stanem proti větru a pak to přijde. Uragán. Celoroční vichřice,o který si myslíme, že nás i s Otíkem odnese do údolí. Se stanem i s autem to šíleně lomcuje a tak není divu, že po probdělé noci ráno vstáváme za úsvitu a berem roha. Děkujem Samburu s kalašnikovem co nás “hlídal”, slibujem místňákům, že je dáme na Google  a pokračujeme k dál k našemu opálovému jezeru. 

Úsek mezi Lesiolem a Loyangalani je zatím nejkrásnější část Keni, co jsme viděli. Nádherný výhledy, umbrella trees kam se podíváš, Samburu s kalašnikovama střídají Turkana s kalašnikovama, kozi velbloudi a teplota pomalu stoupá.. Samburu a Turkana spolu odjakživa válčí, kradou si navzájem dobytek a když ste u Samburu za všechno můžou Turkana, když ste u Turkana, tak za všechno můžou Samburu.. Problém je, že se k nim dostali levný zbraně a tak už po sobě neházej kopím, ale rovnou se střílej… V South Horr se chceme osvěžit “mbili bia baridi sana” – místo dvou studených piv  dostáváme nejteplejší pivo v Keni a jenom jedno..Pak už nás čeká marťanská krajina a závěrečný sjezd k Lake Turkana. Cestou nás brzdí velbloudí karavany, který se nás bojej a tak vždycky počkáme az přejdou.. Pastevcům dáváme vodu, který je tu zcela evidentní nedostatek. Loyangalani, je shluk malých chatrčí z bambusových listů, kde převažuje kmen Turkana.. Nevěsta se tu dá sehnat za 100 koz a když ňákou chcete, tak ji unesete a je to. Kempujeme v Palm Shade Campu (název nelhal), oázou uprostřed pouště. Je tu pramen (horkej bohužel, na jednom z mála míst, kde člověk horkou sprchu úplně neocení), ale voda je pitná a je jí dost a taky tu maj generítor, což znamená co? Což znamená studený pivo. Vivat Lake Turkana!