Category Archives: JAR

Khalagadi Transfrontier Park

This slideshow requires JavaScript.

Khalagadi je v afrikans Kalahari.. To nás pro začátek zmátlo a my si mysleli ze jedem do nějakýho jinýho parku. Jinak je to národní park tvořící přírodní hranici mezi JAR, Namibii a Botswanou a je proslavený zejména velkým výskytem kočkovitých selem – jako třeba lvů, leopardů, gepardů, hyen a šakalůůůůůů.. Antilopy jako gemsbok a klipspringer, pštrosi atd.  slouží jako jejich svačinka. V kempech, který nejsou oplocený, by prej člověk neměl po setmění vylejzat ze stanu, aby ho něco nesežralo. Na safari se jezdi brzo ráno, od 5.30 a pak navečer, kdy jsou zvířata nejčinnější. Prej. My jezdili furt, ráno, večer, přes den, ale velký výskyt kočkovitých šelem, zejména lvů, jsme nezaznamenali. V podstatě je všichni viděli kromě nás. Tu lvici se lvíčaty, tu dva mladý lvi, tu dva starý lvi.. ve dne v noci. A my ani jednoho.  A protože leopardi neexistujou (krome jednoho nafukovacího v Mfubu lodgi v Zimbabwe), byla jediná kočka,  která na nas zbyla, a tou byl gepard. A to hned 3x – jeden den matka a dve geparďátka, druhej den jiná matka a dve geparďátka žeroucí antilopu a poslední večer čtyři gepardi při západu slunce. Antilop, hyen, šakalů  a jiné havěti bezpočet. Spaní ve stanu na střeše se osvědčilo, auto sme přebalili, tak aby sme mohli jednoduše vařit a postupně sme se začali s Otíkem sžívat. Kromě toho, že jsme zjistili, že nám teče kohoutek u nádrže na vodu, ta voda nám vyzkratovala elektřinu v zásuvce (byla 100% waterproof, jak říkali v servisu)  a nefunguje nám jedna z baterek, se zdá být všechno v pořádku. Jo, a je pátek…

Cape Town to  Khalagadi Transfrontier Park

První tankování benzínu do obou nádrží naši kreditku dost bolí. Potřebujeme 250 l tý šílený tektutiny, aby měl Otesánek plný břich  – s jeho spotřebou nám to ovšem vydrží jen na nějakých 1200 km..   Chvátáme na sever (musíme ujet 1056 km), máme zarezervovaný bydlení za hranicí parku, ale brána zavírá v 19:30 a pak už dovnitř nikoho nepustěj. Optimální rychlost Otesánka je ale 80 km/ hod a tak už v poledne víme, že to úplně nestíháme. Za městem Branvlei nám dochází benzín v hlavní nádrži, a tak pouštíme přečerpávací pumpu, která co? Která nečerpá. Zastavujeme na odpočívadle, zkoušíme zapínat a vypínat, ale nic se neděje.. Pumpa nefachá. Signál žádnej, internet nic a zpod auta nic nečouhá. Jsme in the middle of nowhere a přemýšlíme, jestli obětujeme hadici na vodu na přečerpání benálu z jedny nádrže do druhy. Za chvili u nás zastavuje kamión, chlapík přiběhne, zaleze pod auto, spoji dva drátky, vyleze, zamává nám, odjede, ani pivo si nevezme a naše zlatá pumpa zvesela čerpá. Uf. Po dalších dvou hodinách přichází další překvapení – auto škytá a vypadá to na ucpanej vzduchovej filtr. Tentokrát jsme ve městě a jen co Robo filtr vymontuje, objeví se další chlapík, ze nám ho nechá vyčitsit v jeho garazi. Za 5 min je zpatky i s čistým filtrem a my zvesela pokračujeme směr Twee Rivier. ETA máme 20:30, paní se cuká, ale nakonec se uvoluje, že nám teda někoho pošle k bráně, aby otevřel. Bohužel vjíždíme do obrovský bouřky, která nám lehce zkomplikuje cestu, protože prakticky nic nevidíme. Vyčerpaní dojíždíme ve 20.45 k bráně, kde nás totálně zmáčenej (a překvapivě zpruzelej) chlápek pouští dal. Už nemáme silu na vaření, protože jsme totálně špatně zabalený a tak si dáváme pivo, suchou housku a v lijáku jdeme spát…

Náš Otesánek

Koupili jsme ho od Marka. S Markem jsme se seznamili hned první noc v Nova Constantia www.novaconstantia.com, kde jsme si první čtyři dni, díky pohostinosti naší kamarádky a majitelky Edity, užívali 5-i hvězdičkových služeb a výborného vína zadarmo..   Mark měl 5 landcrusierů a nabidnul nám, že nám nějakýho pomůže sehnat, nakonec nám ale prodal jedno z jeho vlastních aut.. Auto bylo v garáži v měste George, asi 400 km vychodne od Cape Townu. Abychom si  ho mohli otestovat, poslal nám Mark klíče od garáže, auta a své letní chaty do svojí kanceláře v Cape Town, my si pronajali malou Toyotku, se kterou jsme si dojeli pro velkou Toyotku a pak hurá v Otíkovi na Markovo letní sídlo, který bylo teda super hustý. Barák na soukromý pláži nad mořem, no hrozně sme se tam měli, co vám budem povídat.

Podle dohody jsme teda auto přivezli do CT , nechali ho otestovat, převedli papíry (super rychle nakonec, velké díky Editě), sehnali veškerou výbavu, kterou jsme potřebovali, což nám trvalo nějak hrozně dlouho, mezitím jsme byli na pár výletech  – dojeli jsme na Cape of Good Hope, vylezli na Stolovou horu a Lions Head, ochutnávali jsme víno na super vinicích a tak nějak jsme si užívali Cape Townu, hlavně díky krásnýmu bydlení přímo pod Stolovkou, který nám zprostředkoval David s Barčou. 🙂

Potom, co jsme čtyřikrát posunovali odjezd – auto nebylo v pohodě, blbě namontovali dveře na stan, markýzu.. no v podstatě všechno, co udělali se jim nějak nepovedlo, jak jsme zjistili později.. Jenže jsme měli zabookovaný 3 noci v Khalagadi Transfrontial Park a tak jsme v noci 11.1. v 1:00 hystericky dobalili a tentýž den v 5:00 jsme vyrazili na náš výlet směr Twee River. Otík jenom cinkal lahvema vína, který nám Edita přibalila na cestu…