This slideshow requires JavaScript.

Khalagadi je v afrikans Kalahari.. To nás pro začátek zmátlo a my si mysleli ze jedem do nějakýho jinýho parku. Jinak je to národní park tvořící přírodní hranici mezi JAR, Namibii a Botswanou a je proslavený zejména velkým výskytem kočkovitých selem – jako třeba lvů, leopardů, gepardů, hyen a šakalůůůůůů.. Antilopy jako gemsbok a klipspringer, pštrosi atd.  slouží jako jejich svačinka. V kempech, který nejsou oplocený, by prej člověk neměl po setmění vylejzat ze stanu, aby ho něco nesežralo. Na safari se jezdi brzo ráno, od 5.30 a pak navečer, kdy jsou zvířata nejčinnější. Prej. My jezdili furt, ráno, večer, přes den, ale velký výskyt kočkovitých šelem, zejména lvů, jsme nezaznamenali. V podstatě je všichni viděli kromě nás. Tu lvici se lvíčaty, tu dva mladý lvi, tu dva starý lvi.. ve dne v noci. A my ani jednoho.  A protože leopardi neexistujou (krome jednoho nafukovacího v Mfubu lodgi v Zimbabwe), byla jediná kočka,  která na nas zbyla, a tou byl gepard. A to hned 3x – jeden den matka a dve geparďátka, druhej den jiná matka a dve geparďátka žeroucí antilopu a poslední večer čtyři gepardi při západu slunce. Antilop, hyen, šakalů  a jiné havěti bezpočet. Spaní ve stanu na střeše se osvědčilo, auto sme přebalili, tak aby sme mohli jednoduše vařit a postupně sme se začali s Otíkem sžívat. Kromě toho, že jsme zjistili, že nám teče kohoutek u nádrže na vodu, ta voda nám vyzkratovala elektřinu v zásuvce (byla 100% waterproof, jak říkali v servisu)  a nefunguje nám jedna z baterek, se zdá být všechno v pořádku. Jo, a je pátek…

První tankování benzínu do obou nádrží naši kreditku dost bolí. Potřebujeme 250 l tý šílený tektutiny, aby měl Otesánek plný břich  – s jeho spotřebou nám to ovšem vydrží jen na nějakých 1200 km..   Chvátáme na sever (musíme ujet 1056 km), máme zarezervovaný bydlení za hranicí parku, ale brána zavírá v 19:30 a pak už dovnitř nikoho nepustěj. Optimální rychlost Otesánka je ale 80 km/ hod a tak už v poledne víme, že to úplně nestíháme. Za městem Branvlei nám dochází benzín v hlavní nádrži, a tak pouštíme přečerpávací pumpu, která co? Která nečerpá. Zastavujeme na odpočívadle, zkoušíme zapínat a vypínat, ale nic se neděje.. Pumpa nefachá. Signál žádnej, internet nic a zpod auta nic nečouhá. Jsme in the middle of nowhere a přemýšlíme, jestli obětujeme hadici na vodu na přečerpání benálu z jedny nádrže do druhy. Za chvili u nás zastavuje kamión, chlapík přiběhne, zaleze pod auto, spoji dva drátky, vyleze, zamává nám, odjede, ani pivo si nevezme a naše zlatá pumpa zvesela čerpá. Uf. Po dalších dvou hodinách přichází další překvapení – auto škytá a vypadá to na ucpanej vzduchovej filtr. Tentokrát jsme ve městě a jen co Robo filtr vymontuje, objeví se další chlapík, ze nám ho nechá vyčitsit v jeho garazi. Za 5 min je zpatky i s čistým filtrem a my zvesela pokračujeme směr Twee Rivier. ETA máme 20:30, paní se cuká, ale nakonec se uvoluje, že nám teda někoho pošle k bráně, aby otevřel. Bohužel vjíždíme do obrovský bouřky, která nám lehce zkomplikuje cestu, protože prakticky nic nevidíme. Vyčerpaní dojíždíme ve 20.45 k bráně, kde nás totálně zmáčenej (a překvapivě zpruzelej) chlápek pouští dal. Už nemáme silu na vaření, protože jsme totálně špatně zabalený a tak si dáváme pivo, suchou housku a v lijáku jdeme spát…