All posts by bara

Nairobi – Lake Naivasha – Njoro – Lake Nakuru

V pondělí se rozhodujeme, že Nairobi bylo dost a že v úterý odpoledne každopádně! vyrazíme. Dopoledne se nám podaří sehnat povinný ručení a rozhýbat nosič, takže můžeme jet na velkej nákup do místního supermarketu. Maj maso a uměj ho vakuově zabalit – mrazák a naše bříška budou mít radost. Kupujeme tam i novou baterku, ta druhá sice taky není moc funkční, ale šetříme a říkáme si, že to nějak rozchodí..

Na večer se do Jungle přiřítí párešek Holanďanů jedoucí z Kapskýho města a Anglán, co jede z Káhiry na kole a tak je o zábavu postaráno. V úterý ráno jedeme autobusem č.24 do centra na velkou misi – orazítkovat Carnet a sehnat mosambický vízum.  Cesta do města  trvá pouhopouhé dvě hodiny, razítkování Carnetu probíhá v nejvyšší budově Nairobi – Times Towers, kde sídlí místní výběrčí daní.. Posílají si nás z jednoho patra do druhýho, ale nakonec nám paní želvím tempem orazítkuje bumážku a díky tomu nás pka na hranicích vypustí ven z Keni. Slovo road tax v Times tower nikdo nezná, takže si ho škrtáme ze slovníku a doufáme, že to na silnici nějak uhrajeme.  Na mosambický vízum kašlem, museli bysme pro něj zpátky sem do Nairobi a to se nám nechce. Tak risknem, že nám ho daj na hranicích.. Prej to de, když u nás nemáme jejich ambasádu (naše mzv tvrdí něco jinýho, ale uvidíme). Dobalíme a když už uz chceme vyrazit a nastartujeme, vyvalí se z Otíka oblak černýho dýmu.. Robo se noří do útrob auta a je celkem jasný, že se odjezd posouvá na další den.. Holanďani se ale ukazujou nejen jako dobří společnící , ale i zkušení rádci (bratr automechanik) a společně se nakonec všichni shodneme, že auto dlouho stálo a že se problém vyřeší po cestě…:)

A tak ve středu ráno konečně vyražíme za doprovodu hustého černého dýmu směr Lake Naivasha. Baru nejprve zakufruje s navigací a tak se ocitáme přesně na druhem konci Nairoberry, než sme měli být.. Průjezd celym městem nám trvá další hodinu a když pak šťastní na výjezdu tankujeme, natankuje nám pan pumpař do Otíka diesel…. Tadadamdam. A už to jede, tlačíme Otíka z pumpy do garáže, pak nám vypouštěj nádrž, pak se hádáme kolik zaplatíme za novou, když sme tam půlku měli, ale nakonec se dohodneme a jedeme dál.. Bez dýmu. Problém se fakt vyřešil sám. Asi špatnej benál.. U Lake Naivasha si děláme první africkej oheň a pokukujeme po hroších, kteří v podvečer vylézají na pastvu.. Půjčujeme si kola a ráno jedeme do Hell’s Gate National Park na projížďku – kolem nás sou všude zebry a žirafy a antilopy a prasata všechno na dosah ruky, bez ochrannýho pláště auta.. Na konci Hell’s gate je rokle, kam se údajně musí  s průvodcem (reálně ne) – ale poté co guida odmítneme, jdeme tam a sami najdeme Robovo kolo s prazdnou zadni pneumatikou. Ehm. A tak jdeme zpátky pěšky, je to jenom sedm kilometrů, ale v šíleným vedru.. Naštěstí nás během cesty potká auto rangerů a tak naložej Roba i kolo a jedou na hlavní bránu, kde nakonec zjistí že kolo nikdo nevypustil, ale že Robo proste píchnul.. Odpoledne vyrážíme za bájným chameleonem na farmu Kembu, kterou díky stále špatnýmu standardu LP Kenya a přetrvávající navigační neschopnosti Blondyny nemůžeme najít. Nakonec tam místo chameleona potkáváme Anglány s landroverem, kterým udáme naše rwandský franky, který nám zbyly z minulýho výletu a který nám dávají echo, že v našem dalším kempu bydlí hroch..

Otík zase trochu pokuřuje, ale na kouř kašlema a daší den vyrážíme k perle keňských národních parků – k Lake Nakuru. Lehce zarážejícím faktem je, že park je hned na kraji čtvrtého největšího keňského města Nakuru, všichni plameňáci už odletěli a je to první park, kde zlevnili vstupný.. Z 80 babek na 70.. Prvni nosorožce vidime už podvečer a pěkně zdálky, zato na ně koukáme ze střechy auta a dáváme si GT, což nám všichni v okolních safari vozidlech závidějí. Extrémním úkazem je safarikára s “birdwatchers”.. Samozřejměe eco a xxxxfriendly.. Novodobí lovci.. V kempu jsme sami a v noci se k nám přidá náš hroch, chodí kolem auta a vesele okusuje všechno, co může, taky slyšíme lvi a vůbec se nám nějak blbě spí.. 🙂 Ráno radši balíme kufry a s úsvitem jedem na ranní safari – za brzké vstávání jsme odměněni společností šesti lvíčat a posléze po náročném stopování a ježdění do zákazu vjezdu i pohledem na pět krásných nosorožců…. Vivat Nakuru a hurá na sever!!! Lake Turkana volá…

Náš Otesánek

Koupili jsme ho od Marka. S Markem jsme se seznamili hned první noc v Nova Constantia www.novaconstantia.com, kde jsme si první čtyři dni, díky pohostinosti naší kamarádky a majitelky Edity, užívali 5-i hvězdičkových služeb a výborného vína zadarmo..   Mark měl 5 landcrusierů a nabidnul nám, že nám nějakýho pomůže sehnat, nakonec nám ale prodal jedno z jeho vlastních aut.. Auto bylo v garáži v měste George, asi 400 km vychodne od Cape Townu. Abychom si  ho mohli otestovat, poslal nám Mark klíče od garáže, auta a své letní chaty do svojí kanceláře v Cape Town, my si pronajali malou Toyotku, se kterou jsme si dojeli pro velkou Toyotku a pak hurá v Otíkovi na Markovo letní sídlo, který bylo teda super hustý. Barák na soukromý pláži nad mořem, no hrozně sme se tam měli, co vám budem povídat.

Podle dohody jsme teda auto přivezli do CT , nechali ho otestovat, převedli papíry (super rychle nakonec, velké díky Editě), sehnali veškerou výbavu, kterou jsme potřebovali, což nám trvalo nějak hrozně dlouho, mezitím jsme byli na pár výletech  – dojeli jsme na Cape of Good Hope, vylezli na Stolovou horu a Lions Head, ochutnávali jsme víno na super vinicích a tak nějak jsme si užívali Cape Townu, hlavně díky krásnýmu bydlení přímo pod Stolovkou, který nám zprostředkoval David s Barčou. 🙂

Potom, co jsme čtyřikrát posunovali odjezd – auto nebylo v pohodě, blbě namontovali dveře na stan, markýzu.. no v podstatě všechno, co udělali se jim nějak nepovedlo, jak jsme zjistili později.. Jenže jsme měli zabookovaný 3 noci v Khalagadi Transfrontial Park a tak jsme v noci 11.1. v 1:00 hystericky dobalili a tentýž den v 5:00 jsme vyrazili na náš výlet směr Twee River. Otík jenom cinkal lahvema vína, který nám Edita přibalila na cestu…