První tankování benzínu do obou nádrží naši kreditku dost bolí. Potřebujeme 250 l tý šílený tektutiny, aby měl Otesánek plný břich  – s jeho spotřebou nám to ovšem vydrží jen na nějakých 1200 km..   Chvátáme na sever (musíme ujet 1056 km), máme zarezervovaný bydlení za hranicí parku, ale brána zavírá v 19:30 a pak už dovnitř nikoho nepustěj. Optimální rychlost Otesánka je ale 80 km/ hod a tak už v poledne víme, že to úplně nestíháme. Za městem Branvlei nám dochází benzín v hlavní nádrži, a tak pouštíme přečerpávací pumpu, která co? Která nečerpá. Zastavujeme na odpočívadle, zkoušíme zapínat a vypínat, ale nic se neděje.. Pumpa nefachá. Signál žádnej, internet nic a zpod auta nic nečouhá. Jsme in the middle of nowhere a přemýšlíme, jestli obětujeme hadici na vodu na přečerpání benálu z jedny nádrže do druhy. Za chvili u nás zastavuje kamión, chlapík přiběhne, zaleze pod auto, spoji dva drátky, vyleze, zamává nám, odjede, ani pivo si nevezme a naše zlatá pumpa zvesela čerpá. Uf. Po dalších dvou hodinách přichází další překvapení – auto škytá a vypadá to na ucpanej vzduchovej filtr. Tentokrát jsme ve městě a jen co Robo filtr vymontuje, objeví se další chlapík, ze nám ho nechá vyčitsit v jeho garazi. Za 5 min je zpatky i s čistým filtrem a my zvesela pokračujeme směr Twee Rivier. ETA máme 20:30, paní se cuká, ale nakonec se uvoluje, že nám teda někoho pošle k bráně, aby otevřel. Bohužel vjíždíme do obrovský bouřky, která nám lehce zkomplikuje cestu, protože prakticky nic nevidíme. Vyčerpaní dojíždíme ve 20.45 k bráně, kde nás totálně zmáčenej (a překvapivě zpruzelej) chlápek pouští dal. Už nemáme silu na vaření, protože jsme totálně špatně zabalený a tak si dáváme pivo, suchou housku a v lijáku jdeme spát…