Samozřejmě ráno zaspíme. Jenom o půl hodiny, ale stejně. Sossuvlei a jeho duny jsou 62 km od nás a tak se řítíme, abychom ještě zachytili to krásný ranní světlo. U Duny 45 je fronta aut a autobusů a proti obloze je dlouhá fronta mravenců, stoupající na vrchol. Rozhodujeme se rychle a pokračujeme dál, máme čtyřkolku a tak se pohodlně odvezeme přímo před Sossuvlei a ještě na ní stihneme o samotě vyběhnout. Je to boží. Žádný lidi, spousta písku a my dva. Po snídani (výhoda je, že máme kuchyň vždycky s sebou, a tak sme měli kafíčkooo a sedvičeeee) už začali najíždět hordy, tak sme se přesunuli k Deadvle, vylezli tam na nejvyšší dunu Big Daddy, kterou sme pak seběhli dolů. 4 minuty downhill s jednou držkou (Baru). Písek už hrozně pálil a tak sme se vydali zpátky do Sesriem, dali si pivo a vyrazili směr Naukluft, kde sme měli naplánovanej jednodenní trek. Po cestě sme se zastavili v pouštní vinici!! Neuras, dali si sklenku šíleně drahýho shirazu, vyfotili si pávy a zelenou trávu a pokračovali v cestě. Těsně před příjezdem ke vstupu do národního parku se kolem Otesánka začal šířit nepříjemný zápach benzínu. Když sme zastavili, tak jsme zjistili, že nám doslova a do písmene chčije z nádrže. A chčije a chčije a chčije. Robo a ranger zalezli pod auto a utahovali, stříhali, vyplňovali (dřívkem, šroubkem..), až chcát přestalo. Baru chodila okolo, podávala šroubky a dřívka a chytře radila. 🙂 Nakonec to byla jen utržená hadice mezi oběma nádržema. Ufff. Večer sme ješte stihli otestovat naše nové potjie (čti pokje). Velkej litinovej hrnec na vaření v ohni, samozřejmě jsme nezklamali, 4×4 safari kuchařka super poradila a všechno jsme pořádně připálili. Taky nám poprvé něco zbylo od večeře.
Waterkloof trail byl báječnej. 17 km, v 50-i stupních, ani 6 l vody nám nestačilo a tak sme se vrátili totálně vyšťavený po 8 hodinách pochodovánízpátky do kempu. Jako agresivní paviáni, oběd pod vrcholem kterýho sme si nevšimli a krásný výhledy, když sme tam došli – to všechno dobrý, ale když to porovnáme s výletem na Kokořín… Byli sme tak hotový, že sme vytuhli už v půl devátý a spali a spali a spali.
Ráno Robo zjistil, že to báječně opravil, z auta už nám neteče, ale za to se nám utrhla nádrž. Ta druhá velká nerezová nádrž na 160 l se prostě na jedný straně urvala. Hobot neváhal, připoutal ji gumicukama k rámu a vyrazili jsme směr Swakopmund. Po cestě jsme si ještě stihli 2x natankovat v Solitaire, 2x překročit Obratník Kozoroha a 1x přespat v Homebu, neuvěřitelný díře uprostřed Namib Naukluft pouště. Campsite byl blízko vesnice a taky podle toho vypadal. Posranej od krav, koz a možná i lidí. Okolí krásný – poušť, skály a bělostný koryto vyschlý řeky, ale rozhodně nedoporučujeme, za 12O km po offroad cestě to fakt nestálo. I když – viděli jsme 5 zeber. Jedem přes Walvis Bay, máváme pelikánům a domlouváme Otesánkovi doktora na druhý den. Snad to budou umět…