Spitzkoppe je místní Matterhorn. Velká hora červenýho kamení, 1780 m vysoká. O kemp, který se rozkládá kolem celé hory, se původně starala místní komunita, ale nějak jim to vázlo, tak to vzal do rukou soukromý investor – maj to teď fifty fifty, investor ”zainvestoval” do suchejch záchodů na každým kempovacím místě a na deset let má vystaráno a ještě si může na druhý straně postavit drahou lodge a dostává 50% z výdělku kempu. Mno. Ale kempování je tu fantastický, máme místo s krásným výhledem a večer se navíc vydrápeme na další kýčovitej západ slunce, takže se nám ani nechce pryč. Druhej den jdeme s průvodcem na 2 hodinovej trek – rozuměj popojedeš autem pod skálu, vylezeš nahoru po řetězu, místňák ti zazpívá, řekne pár vět o bushmenech, ukáže ti pár pravěkejch vobrázků na skále a už si zase zpátky v autě a celý to trvá asi hodinu.
Odpoledne se přemisťujeme do White Lady kempu, maj tam bazén a točený pivo a taky partu Jihoafričanů, co jedou na kolech ze severu – fakt obdivuju v tom vedru.. K White Lady taky vede trek, taky prej trvá dvě hodiny, tentokrát je to trochu náročnější, je to 2.5 km tam a 2.5 km zpátky, průvodce nezpívá a kresby sou o něco líp vidět než den předtím.. Na Twyfelfontein (víc a víc obrázků) už nemáme sílu a tak mizíme směr Skeleton Coast Park. Berem to zkratkou, co nám poradil chlápek z národního parku, neztratíme se a jen co dojedeme k moři a máme kemp na dohled, se začnou z Otesánka ozývat velmi divné zvuky. A je to tady. Konečně sme píchli. Pneumatika je úplně na totál. Totál totál. Hlavně, že tady všude mají tyre repairs a my máme lepení na kolo!– tudle už teda nikdo neslepí.. Po menší hádce a pár hodinách je kolo vyměněno a my zjišťujeme, že je ten kemp tak vošklivej, že budem radši spát někde dál po cestě. Zastavíme kus od moře, je zima, hrozně fouká a tak rychle vaříme, parkujeme po větru abysme vůbec mohli otevřít stan, dáváme si čaj! a v půl devátý už sme v pelechu.
S větrem v zádech ráno projíždíme bránou Skeleton Coast NP a míříme do Torra Bay, je 1.12 a tenhle sezónní kemp se právě dneska otevírá a tak si říkáme, že tam budem úplně sami. Omyl. Velikej omyl. Kemp je narvanej k prasknutí, na místě straší asi 500 šílenejch, tlustejch rybářů, některý maj zabukovaný místo na celý ty dva měsíce, co tam maj otevřeno!! Károu si prostě dojedou až na tu pláž, tam se vyvalej, párkrát to tam nahoděj, když vytáhnou malou rybu, tak ji daj černochovi, ať ji tam hodí zpátky a u toho kalej. No ráj na zemi. A všichni sou čistotný, takže se večer stojí několika hodinová fronta na sprchu. Navíc pořád šíleně fouká, takže trávíme noc zaparkovaný za záchodkama, aby nás to neodfouklo. Prostě romantika. Brrrrr. Náš pokus o jízdu na pláži, mezi mořem a skálama vypadá chvíli nadějně, ale po chvíli ztroskotává, protože se zahrabeme do písku na místě výjezdu a trvá nám půl hodiny než se vyhrabeme. Ehm. Znechuceni zimou, rybářema a vůbec všim utíkáme na sever. Za sluncem.