Všechno je NEJ. Nejvíc zvířat, nejvíc lidí a nejdražší vstupy. Jen pro představu, jeden den v Serengeti stojí 60 babek na hlavu, plus 40 za káru a 30 za přespání v našem vlastním stanu. Celkem za dva na den 220 dolarů. U Ngorongora se ještě navíc platí za vjezd do kráteru, 200 dolarů!!!! za auto. Takový budget safari, no. Velikonoční sobotu trávíme ještě u jezera Eyasi, kde jsme chtěli jít lovit s bushmenama z kmene Hadsa-  místo lovu z toho byla taková menší fraška, rozdělávání ohně, střílení z luku a tanečky v kruhu, na lov prý bylo spatné počasí. V podstatě se z lovení stal prodej suvenýrů. Nechtěli pochopit, že luk a šíp fakt nepotřebujeme. Do Ngorongora vyrážíme za hustýho deště, kterej poleví až večer. U auta se nám pasou zebry, je úplněk a kdyby sme za zadama neměli 50 číňanů z overland busu, bylo by to dokonalý. Do kráteru pouštěj od šesti ráno a my jsme první auto. Je lov session a tak jich tam denně vjede jen!! kolem 150. Východ slunce je fantastickej a my se pomalu projíždíme po done tohohle zvláštního místa.Míjíme slony, buvoly, nosorožce a super lví rodinku, pěkně komplet i se lvicatama. Kolem desátý se začínáme orientovat podle safari aut – když jich je aspoň šest, jsou tam lvi, tři jsou nosorožec atd. Vstup je na 24 hodin a tak kolem druhé vyjíždíme směr Serengeti, abysme nemuseli platit další den. Cesta je krásná, solidně prší ale i tak je to super. Serengeti znamená v jazyce Masakrů “nekonečná pláň”. A je nekonečná.. Tu a tam umbrella tree a pakoňe.. Spousta pakoňů. Statisíce pakoňů. Nádhera. Kempujeme uprostřed parku, s místňákama z Mwanzy, máme zas díru ve výfuku a oni nám na sebe dávaj kontakt, ať se ozvem, až budem v Mwanze, že nám pomůžou s opravou. Safari je super, ale oproti parkům z Botswany nebo Namibie, je tu narváno. Jen se někde mihne lev, už je tam10 aut. Z průvodců  se stávají řidiči, který nehledaj zvířata, ale jenom poslouchají vysílačku a pak se šílenou rychlostí řítěj na místo výskytu nějakýho chudáka zvířete. Měli jsme štěstí, ze sme narazili na pářící se lvi. V ty skrumáži aut, co se tam pak udělala, jsme se snažili zmizet, ale všechny cesty byly zablokovaný.  Robo vypěnil a při objíždění jednoho safari kokota, co nám nechtěl uhnout, jsme se na něj sesunuli. Odnesly to naše přední dveře. Naštvaný se uklidňujeme uprostřed stáda pakoňů a pak už radši jedem směrem k Viktoriinu jezeru. Asi kilák před bránou zapadnem do bahna a zablokujeme cestu dalším autům. Jeden z řidičů nevydržel, zkusil projet, kára se mu roztančila a narval nám to zadní částí svýho auta do kufru. Chudák Otík, dvě zranění za den. Pak už jenom odevzdaně čekáme, až nás vytáhnou sympatický Indové, co maj garáž v Mwanze a prcháme ze Serengeti kosmickou rychlostí pryč.