Přechod je rychlý a brutální. Ze zemí s ne více než dvěma miliony obyvatel (Namibie i Botswana) do země s 13 milóny.. A že je tam víc lidí je viditelný pouhým okem přes řeku Zambezi, která tvoří přirozenou hranici mezi oběma zeměmi. Přes řeku se jezdí trajektem – cena je překvapivě daná dopředu a nemusí se smlouvat. Před naloděním si nás našli dva maníci, který se rozhodli, že nám pomůžou s přechodem hranic, protože v Zambii je to hustý a jako 100% nás tam vokradou. Taky se tam všechno platí v Kwacha, který určitě nemáme (to měli pravdu), ale s nima budem fakt v klidu. Jako vopravdu v klidu. A taky v pohodě. Další hodinu vytrvale odmítáme a oni vytrvale pomáhají a dost nás tím pruděj.. Cesta trajektem  trvá asi 15 minut a my se ocitáme na zambijský půdě. Jdeme na imigrační, kde nám za 50 USD kus, nalepěj moc pěkný papírový víza do pasu. Pak zjišťujeme, že musíme mít 4 papíry, abysme prošli – povinný ručení, carbon tax, silniční daň a public levy… navíc tady v roce 2013 proběhla měnová reforma z Kwacha na Kwacha, seškrtali se nuly, což náš knižní průvodce z roku 2011 nezaznamenal, tak v tom máme pěknej hokej. Naši maníci z Botswany nás pořád pruděj, že si musíme vyměnit peníze u nich a nabízej nehorázně špatnej kurz.. Baru začne dělit a počítat a Robo jim řekne, že dělala na ministerstvu financí a najednou máme klid.. Kucí se polekaj a zdrhnou.. Navíc najdeme dobře schovanej bankomat a problém s měněním peněz je vyřešenej.. Po pár hodinách bojovky „najdi si svýho úředníka“ máme všechny papíry a vítězoslavně projíždíme bránou do Zambie. Rozbitý okno nikdo neřeší, ale my řešíme, že nám (světe div se) z auta teče olej.. Do Livingstone je to ale jenom 70 km po pěkný asfaltce a tak tam v pohodě dojedeme. První zastávka je náš oblíbený PG Glass (výměna oken) a pobočka Autoworldu, kde domlouváme s nějakým maníkem (co pak zjistíme že není odtud) výměnu tesnění a jedeme bydlet k Zambezi.. Druhý den se stěhujeme do místního backapackeru, kde potáváme dva Belgičany co už jeli Afriku na sever a teď jedou zpátky – auto posílali z Port Súdan do Saudský arábie a pak jeli přes Jordán do Izraele, odkud pokračovali trajektem do Řecka. Viktoriiny vodopády jsou krásný – ze Zambie je vdět jejich menší část než ze Zimbabwe, ale protže hodně prší tak tu vody  teče opravdu hodně. Po chvilince jsem oba durch a nevíme jestli je to vodou z vodopádů nebo dešťem, který se náhle přihnal.. Když je období sucha, je zambijská strana vyschlá a hlavní tok vody je na straně Zimbabwe, aneb jak se tady familiérně říká na Zim straně. Obě země (Zim a Zam) spojuje starý most z roku 1906, ze kterýho se skáče bungee.. Únor je ale totálně mimo sezónu a tak vidíme jenom jednoho skokana a u večeře zjistíme, že to navíc byla naše kámoška Belgičanka..Druhý den jedeme na rafty – kvůli tomu, že je hodně vody jsou peřeje přímo u vodopádů nesjízdný, a tak se začíná ne od tzv. Boiling Potu, kterej je příno pod mostem, ale až od peřeje č.8  a projedeme jich celkem 25.. Naši posádku tvoříme my dva, jihoafričanka (sestra z místního hotelový nemocnice), rusák z ambasády v lusace (k politický situaci na ukrajině se nevyjádřil), americkej právník (v životě nedržel pádlo v ruce) a angličanka dtto.. Voda je divoká, průjezdy mají obtížnost 3-4 (nejtežši je 5, 6 je považovaný za nesjízdný),  je tu jedna šestka, ale ta se přenese. Je to rozhodně velkej adrenalin, zejména když se cvakneme na první z Three Ugly Sisters. Celej raft je otočenej, než se člověk nadechne a zorientuje už je v další peřeji – tím že sme se převrátili na začátku, tak sme projeli další dvě ve vodě.. Mno, Chongo, náš kormidelník, nás všechny natahá zpátky do raftu a je vidět, že je rád, že se nic nestalo..Tak si říkáme, jaký to asi je, když ráno přijde do práce a vidí, co všechno poveze na lodi za lidi.. Po půl dni plavení se vylodíme a čeká nás, pozor!, normální lanovka  ven z údolí, aby se nemuselo do kopce pěšky. Průvodci jí ale nevěřej, minule se prej zasekla na dvě hodiny, a tak radši choděj pěšky a vymlouvaj se na to, že nemaj rádi vejšky. Nakonec si objednáváme video, ale nefunguje nám karta a pak si ho zapomeneme vyzvednout. Tak snad ho od někoho vyloudíme. V balíčku s raftama je ještě odpolední sunset cruise, která je úplně brutální – je to all you can eat a drink, ale eat není co a drinky jsou hnusný.. Seznámíme se se dvěma Jihoafričanama, chlápek dělá v Kongu a říká, že tam rozhodně jezdit nemáme. Zvířata žádný nevidíme a tak sme rádi, že se večer necháváme vyhodit u italský restaurace na pořádnou večeři, akorát nám pořád nefunguje ta karta a tak dem hladový zpátky do backpackeru. Tam potkáme Němce, co sme potkali v Maunu a který jeli do Kalahari – auto se jim nepokazilo a moc si to užili.. V noci někdo vykrade jeden pokoj černochů s mercedesem a je z toho velký haló, je v půl čtvrtý ráno a my to máme z první ruky, protože spíme na parkovišti v autě.. takže sme ráno úplně hotový a zůstáváme v Livingstone ještě jeden den a pak konečně vyrážíme směr Lake Kariba..