Je Silvestr, poslední den roku 2014 a naše kreditní karta nám nadělila další dárek.. Tentokrát na několik  Vánoc dopředu. „Fly in safari“ na dvě noci do luxusní lodge v Okavango Deltě – letěli bysme radši do neluxusní, ale ty v Botswaně nemaj. Na Wilderness Air, společnost, která tyhle „posh“ safari v Botswaně organizuje už od orku 1983, jsme dostali tip od Francouzů ze Chamonix v Etoshe – říkali, že když se objevíme v Maun, ready 2 go, tak budou mít určitě last minute ceny. A měli. A tak sme letěli. Odlítali sme v půl jedenáctý, zamávali sme Otesánkovi a po rychlým pivu na kuráž nás pohltilo maunské letiště. Naše pilotka byla dreadatá černoška, což trochu podpořilo Baru fobii z lítání, navíc jsme neletěli přímo k našemu kempu, měli jsme ještě dvě mezipřistání, ale naše minipilotka (musela mít polštářek, aby viděla z letadla), byla báječná a odlety i přistání zvládla zcela bravurně. Navíc jsme letěli přes celý Okavango, což bylo úplně super, protože se cesta změnila na vyhlídkový let. Viděli jsme slony, jak se koupou, antilopy jak před náma utíkaj..holt jak říkala Karen, když jí vzal Dennis na první let: „Dal mi dar vidět svět očima Boha.“  Na letišti si nás vyzvednul chlapík jménem Rusta, což, jak se ukázalo, byl náš guide na celý pobyt a velký terno. Čtvrtý odlet se našemu letadýlku už nepodařil a lidi co nastupovali po nás, museli čekat na další letadlo, protože nešla nakopnout vrtule. Ooops. My počkali, než jim poslali nový a po 40 minutách  jízdy jsme dorazili do Kwetsani, kde na nás čekal uvítací výbor – černošky zpívali a tleskali a tzv. management couple (pár co se stará o kemp, tentokrát zástupci, protože ty hlavní dva odjeli na dovolenou, což byla škoda, protože tydle dva byli fááákt divný) tam stál s ručníkama na osvěžení a Robo nás uvedl tím, že se zeptal, co s tím ručníkem jako má dělat… Pak jsme dostali welcome drink a ve čtyři už jsme se cpali minipizzou a koláčkama a pak vyrazili na naše první Okavango safari. Jeli jsme s rakouským párem (všichni tam byli starší než my), který byli moc sympa, dali jsme si gin tonic u antilop a viděli dva krásný slony při západu Slunce. Silvestr proběhl poklidně, kromě nás tam byla ještě partička čtyř arogantních a hlučnejch Němců a tak jsme si s Rakušákama udělali private party až do půl třetí. Oslavili jsme botswanskej Silvestr, pak českej a nakonec londýnskej Silvestr, vypili všechno červený a totálně zprudili pána z management couple, kterýmu vypadávali zuby, když mluvil, tak radši nemluvil a kterej nás musel podle jejich pravidel doprovodit do našich chatiček, tím pádem vydržet až do našeho odchodu. Host do domu, Bůh do domu. Ráno bylo krušný, budíček v 5:30 jsme zaspali a tak nás Rusta vytáhnul z postele až po šestý. Na další dva dny jsme ho měli sami pro sebe, všichni ostatní odjeli a my byli jediný hosti. Jeli jsme motorovou lodí na další safari, úspěšně se vyhnuli hrochům a  Nový rok jsme zahájili objevením dvou lvů spících pod keřem. Průvodce z jiný lodge pak vysílačkou volal, že tam je někde leopard..  Byl, ale zalezlej a tak Rusta kvíkal, že je umírající prase bradavičnatý a leopard (samozřejmě nafukovací) byl najednou v trávě přímo proti autu a hledal čuníka. Byla to slečna, moc krásná, skoro na dotek od nás, sledovali jsme ji cestou necestou asi hodinu..Po obědě jsme si dopřáli novoroční odpolední spánek a po dalším čaji o čtvrté a karamelových koláčcích jsme vyrazili na další zvířecí hon. Nikde nic, říkali sme si, že máme vybráno z rána a najednou nám Rusta vzal dalekohled, zařval „LION“ a už sme se řítili kosmickou rychlostí  přes celou pláň.. Byla to lvice, mordu měla od krve a usilovně řvala a řvala. Rusta říkal, že je to smečka, která pobývá v okolí Kwestani, dvě lvice, čtyři mláďata a jeden lev a že už je dva měsíce neviděli.. Za chvilku vylezla další lvice, holky se pozdravily a pak obě pochodovaly a volaly na svoje potomky, aby je odvedly ke kořisti. Každopádně děti zlobily a do západu Slunce nevylezly. Lvice smutně odcházely, děti nenašly a byly z toho ve stresu. My jsme je sledovali  až do půl devátý, ale už byla dlouho tma a my museli zpátky. Ráno jsme měli na výběr – buď jet na mokoro nebo na lvi, vybrali jsme si mokoro výlet , ale díky Rustovi jsme stihli oboje, Nejdřív jsme vystopovali celou lví rodinku, fakt, podle stop je našli, komplet famílii, zalezlý pod stromem. Rusta byl evidentně spokojenej, že jsou mláďata všechny a zdravý. No a  pak jsme se  hodinu vozili na typický botswanský lodičce  – mokoru, mezi leknínama, vodním ptactvem a žabičkama. A pak už byl jenom oběd, cesta na letiště, loučení a návrat do maunský reality k Otesánkovi, kterýmu mezitím lednička nejdřív  skoro a večer úplně vytloukla baterku.

Šťastný Nový Rok! My jedeme naslouchat Volání Kalahari.