A jsme zase v Maunu. Už se tu se všema známe, víme kam kdo chodí na oběd a na kafe, komu patří jakej obchod a tak. Zas tu na pár dní vykysnem. Musíme nechat zkontrolovat naši polní opravu auta, nakoupit nové náhradní součástky, zkusit sehnat přední okno (nejdřív za týden), zakalit s klukama ze Zlína (první Češi, co sme potkali) a taky se pořádně rozloučit  s Old Bridge Backpackers, kde sme celou tu dobu  bydleli. Těch několik dní to vypadalo, že už začalo období dešťů, ulice i příkopy byly plný vody a naším backpackerem se šířily historky o bahnitejch cestách, rozpadlejch mostech a neprůjezdnejch brodech. S Otesánkem čerstvě ze servisu jsme se ale nebáli a neohroženě se vydali vstříc záplavám do Moremi National Parku. Černý mraky neustupovaly a když jsme vjeli do parku, začalo pršet. Na bráně nám řekli, že most Third Bridge (ano, tušíte správně, byl to třetí most v pořadí), u kterýho budeme kempovat, je průjezdnej (v backpacku říkali, že ne), ale že si máme zkontrolovat, jestli tam ještě jsou ty prkna, který tam před pár dněma pokládali.. Kdyby se pořádala  soutěž o nejkrásnější africkej park, Moremi by určitě bylo na stupních vítězů. Kýč střídal kýč – krásný stromy, pláně plný antilop, jezera plný hrochů a vodních ptáků.. Všude sloni. Voda zvířákům evidentně nevadila a my nestíháme fotit – první den vidíme parádního geparda, nespočet antilop, stádo buvolů, ujíždíme před agresivním hrochem, taky vyčmucháme africkýho divokýho psa a nakonec nám do cesty skočí leopard. Nafukovací, samozřejmě. Robovi v ten okamžik dojde baterka ve foťáku, takže zůstane navěky pouze v našich myslích..  Kemp je u laguny, nedávno zprivatizovanej, čehož důsledek jsou monstrózní záchody a sprchy a betonový domky pro personál, který kazej atmosféru, ale i tak je tam krásně. Na noc schováváme všechny věci před paviánama a hyenama, ale kromě frkání hrochů nic neslyšíme. Ráno nás probudí volání o pomoc, vyběhneme k Third Bridge, místo utopenýho auta je tam maník po kolena ve vodě, checkuje terén jestli se svým HILUXEM projedou. Nakonec se polekaj, že  by jim natekla voda do káry a otočej se. Přizdisráči. My jedeme po snídani k Mombo Boat Station, na výlet na lodičkách (mokoru). V kempu nás varujou, že je po cestě biiiig waterhole, plná vody a že ji musíme objet zprava, jinak zapadneme. Tak jedem, jedem, hledáme waterhole a jak ji budem objíždět, po cestě je  pár hupů s vodou, všechno jedem  středem, v jednom z nich musí Otesánek malinko zabrat a najednou už sme u přístavu. Waterhole byl ten jeden větší hup, holt nás prostě jenom strašili, abysme si zaplatili lodičky z přímo kempu. TIA.  Mokoro výlet je super, naštěstí nepotkáme žádný hrochy a zmoknem jenom malinko.. Po odpolední siestě jedeme na game drive a kromě žiraf a antilop nevidíme vůbec nic. Zato v noci se kolem nás vyloděj hippouši a pasou se, frkaj a vrněj a tak usínáme trochu neklidně. Ráno úplně v pohodě projedeme Third Bridge a přes picture perfect laguny a různý jezírka dojedeme přes Xanaku k North Gate. Trend kýčovitý krajiny ovšem s absencí zvířat pokračuje, ale říkáme si, že jsme si vlastně všechno vybrali první den. U výjezdu z parku nás upozorňujou, že je před náma řeka Kwhai, že tímhle směrem už dva dny nikdo nepřijel a že může bejt rozvodněná, tak ať si dáme pozor při brodu. Těch sme našli několik, ale nevíme kterým jet. A tak si Robo hrdinně obouvá holinky a jde  (s mačetou) zkontrolovat, kolik je vody. Má jí do půlky stehen, ale jenom v jednom místě, a tak to s Otesánkem zkusíme. Dvakrát zavrněl a bzli sme na druhý straně. Vlastně jsme si ani nevšimli , že jedeme vodou.. Nocujeme v kempu po cestě, na příjezdový cestě jsou žirafy a zebry, běhaj tam antilopy a zebry a není tam ani noha (ani nemáme komu zaplatit). Na noc zase všechno balíme, ale ráno nás budí zvuky chroupání plechovek od ingrediencí na chilli con carne – přímo pod autem máme hyenu, která pečlivě zkoumá náš odpadkový koš, na který sme zapomněli. Jen co ale otevřem stan, rychle uteče.. A Robo říká, že kolem nás šlo v noci stádo slonů… A na ty teď míříme do Chobe Natinal Park..